"I wish I was the verb ‘to trust’ and never let you down." Pearl Jam
Copy & Paste
Brendan Perry – Ark (9/10)
Jul 21st
Autor: Dan Hájek
Na druhé sólové album Brendana Perryho se čekalo dlouhých jedenáct let. Stálo to za to. “Ark” je mistrovskou zpovědí člověka, který má nezaměnitelný hlas a rukopis. Pro milovníky Dead Can Dance povinná položka, která navíc dokáže zaujmout i mnohem širší spektrum….
Celá recenze Musicserveru: Zprávy z vylovené láhve
Dave Gahan: Hourglass
Nov 10th
- Autor recenze: Jaromír Koc (musicserver.cz)
- Album vydáno: 22.10.2007
- Celkový čas: 50:35
- Skladby: Saw Something, Kingdom, Deeper And Deeper, 21 Days, Miracles, Use You, Insoluble, Endless, A Little Lie, Down
Frontman Depeche Mode Dave Gahan přichystal svým příznivcům druhý sólový počin s názvem “Hourglass”. Povedlo se mu na něm odstranit neduhy jeho sólové prvotiny a výsledkem je brilantní placka, která nám navíc dává možnost nahlédnout Gahanovi nejen do hlavy, ale i do jeho srdce.
Pokračovat v recenzi na musicserver.cz
Pearl Jam – Live At Gorge (hodnocení 9/10)
Sep 22nd
Autor: © Benjamin Slavík
Album vydáno: 25.06.2007
Celkový čas alba: 478:18
Američtí Pearl Jam je mimo jiné proslulí tím, že mají opravdu rádi své fanoušky. Vycházejí jim pravidelné vánoční singly a bootlegy z každého koncertu. Tentokrát se kapela rozhodla vydat 7CD box z koncertu v americkém amfiteatru v Gorge. Prý jde o jejich oblíbené místo.
Koncertní záznamy už Pearl Jam vydávají několik let. Teď skupina dala dohromady tři koncerty z otevřeného prostoru Gorge a v jednom kompletu “Live At Gorge” poslala na pulty – 100 tracků a bez 102 vteřin 8 hodin hudby.
Je to vážně dobrý a hodně osvobozující pocit slyšet, že jejich hity hrané ve stadiónových prostorech zní v podstatě stejně jako ze starých, ještě pirátských bootlegů z garážových klubů. Důstojné dospívání, jak se často píše, je pořád věc celkem vzdálené budoucnosti, a díky bohu za to. Na dospělé blues a country bude času dost. Dnes vedle sebe klidně mohou dát “Worldwide Suicide” z poslední, eponymní desky a zářezy z debutu “Ten” kalibru “Alive” či “Even Flow” a užijete si to. Úvahy typu “jaký to asi je hrát ve čtyřiceti hardrockovou garáž na Neilu Youngovi” vás nenapadnou.
Když euforický dav zpívá tragickou baladu “Daughter”, nejde o stadiónovou megalomanii, ale pouze o využití prostoru a možností, které se v současnosti skupině nabízí. Vedder a spol. nehrají jako nudná a velká kapela, co už nemá nic podstatného na srdci, a ani jejich show nepůsobí jako vzpomínání zlatých (takže ultrašpinavých, zpocených a depresivních) grunge časů prožitých v estetice roztrhaných jeansů a flanelových košil…..
… a ještě jednou Pearl Jam v Praze
Aug 7th
HB: vynikající a výstižná recenze…
Pearl Jam, Sazka Arena, 22. září 2006 © Honza Sedláček, MusicZone
Asi před půl rokem mi do mailové schránky přišla unikátní petice. Evropská fanouškovská základna amerických Pearl Jam se v ní dožadovala návratu grungeové legendy na koncertní pódia starého kontinentu. Je fakt, že tihle borci opravdu jakoby zanevřeli na nějaký čas na naší rodnou hroudu. Petici jsem tedy podepsal, přestože jsem se domníval, že je na ony příslovečné tři věci. Světe, div se, nakonec se zřejmě na tom papíře sešlo jmen dostatek. Ale i kdyby za to ta petice nemohla a byla jen činem nějakého zoufalce, pár dní na to se vyrojily na nejrůznějších hudebních serverech informace o chystané evropské šňůře kapely v rámci podpory nově vydaného alba, lakonicky nazvaného “Pearl Jam”.
A co víc, po letech letoucích mělo dojít mimo jiné i na naši domovinu. Jako blesk z čistého nebe pak sice zaútočil na veškerá média hurikán jménem Madonna, ale i ten se nakonec vytratil a dal už konečně pokoj. Všichni měli už beztak toho humbuku po krk. Jsou přece koncerty a koncerty, že? Pearl Jam si naplánovali pražskou zastávku do stejného měsíce jako popová královna, ale ač mě jich díky tomu bylo zpočátku líto, nakonec to bylo dobře. “Tanečními vyznáními” zhýčkaný národ se totiž mohl osvěžit pořádně živelnou a – nutno podotknout – nestrojenou živou šou.
Tip: Mari Boine Persen @ Folkové prázdniny 2007
Jul 21st
22. srpna 2007: Autorem následujícho textu je pan Jiří Moravčík, kterému velmi děkuji za jeho práci.
sobota, 21. července 2007, 19:00, Náměšť nad Oslavou
Odkazy:
- Oficiální stránky festivalu
- Mari Boine: Idjagiedas (2006)
- Mari Boine na MySpace.com
Bráno tím, co má zpěvačka Mari Boine napsáno v cestovním pase, je Norka. Pouze ale proto, že se narodila v norské části Sámilandu neboli Laponska. Vším, čím jen člověk může být je ovšem Sámijkou. Dnes nejhlasitější mluvčí národa sídlícího na severu Evropy už pět tisíc let před Kristem. Národa sobích kočovníků zrozeného z ledu, roztaveného silou žhavého pohledu bohyně lásky Maddarakky. Národa, jehož šamanské zpěváky křesťanští misionáři ještě v 18. století z obav z čarodějnictví popravovali a jejich hlavy zamrzlé v ledu pro výstrahu ukazovali až ve vzdáleném Stockholmu. Sámijové se ale bez zpěvu – joiku – neobejdou: vítají s ním vycházející slunce, objímají hory, hovoří s mrtvými, řídí sobí stáda; patří k sámijské každodennosti. „Jsme součásti přírody a ne jejími pány a hlas je zrcadlem naší duše“, tvrdí Mari Boine.
Lisa Gerrard v Praze
Feb 16th
Divadlo Archa, Na Poříčí 26, Praha 1 | pátek | 27.4.2007 20:00
Lisa Gerrard, zakladatelka a australská polovina vyjímečné skupiny Dead Can Dance, představí na svém jediném tuzemském koncertě skladby z nového průřezového alba „The Best of Lisa Gerrard“, které obsahuje jak společné písně s Brendanem Perrym z éry Dead Can Dance, tak i současný sólový materiál a skladby z oceňovaných filmů.
Mari Boine – Hlas je zrcadlem naší duše
Feb 6th
10. března 2007 | 19:30 | Sobota | Marie Boine v Praze!
Autor: Jiří Moravčík
Hudba dálného Severu měla pro mnoho posluchačů odjakživa šamanský nádech, tento pocit v posledních letech umocňují i nahrávky zpěvačky Mari Boine z národa Samiů.
Mari Boine: Idjagiedas (2006)
Jan 6th
Mari Boine: Idjagiedas (In The Hand Of The Night), 2006
Autor: Jiří Moravčík
Kdyby severský národ Sámiů neměl už od roku 1986 svou hymnu, mohla se jí stát kterákoliv skladba z Idjagiedas, pravděpodobně nejkrásnějšího alba, jaké kdy zpěvačka Mari Boine natočila.
Sámiové patří mezi nešťastné národy této planety. Podobně jako saharským Tuaregům nebo severoamerickým Indiánům jim sled dějin upřel právo na vlastní stát, ačkoliv jeho půdu obývají odnepaměti, dávno před tím, než na ní vstoupili její kolonizátoři a dobyvatelé. Ti původní obyvatele se vší nadřazeností poslů civilizace považovali za divoký plevel, určený k zotročení nebo vymýcení. “Všechna neobývaná území patří Bohu, nám a švédské koruně. Divochy nažeňte do dolů, ať pro nás pracují”, prohlásil například v roce 1542 švédský král Gustav Vasa o zemi Sámiů.
